Hugo

Jede si hezká blondýnka autem napříč Virginií a najednou se jí uprostřed kukuřičného pole porouchá. Protože si s tím neví rady, rozhodne se, že zajde k nejbližší farmě pro pomoc. Farmář se koukne pod kapotu a navrhne: „Víte co, slečno? Teď s tím nic nenaděláme, za chvíli je stejně tma. Přespíte u nás a zítra vás odtáhnu do servisu. Jenom mi slibte, že moje kluky, Frankieho a Johnnyho, necháte na pokoji. Jsou ještě mladí a nezkušení.”
„Jasně,” slibuje blondýna a myslí si: „Přece se nespustím s nějakými venkovskými burany!”
Když ale přijedou na farmu, uvidí tam dva mladíky, hezky urostlé a opálené. V noci zaklepe na dveře jejich pokoje a říká: „Tak co, hoši? Chcete, abych vám ukázala, jak to chodí ve světě?”
„Chceme,” na to Frankie a Johnny.
„Tak dobře,” povídá zkušená blondýna. „Ale nejdřív si nasaďte tyhle gumové věcičky, nechci otěhotnět. A ne, že si je sundáte!”
A tak řádí celou noc, vystřídají snad všechny polohy.
Po dvaceti letech si takhle sedí Frankie a Johnny, oba staří mládenci, na verandě a Frankie se zeptá: „Ty, Johnny, pořád myslím na jednu věc. Pamatuješ na tu blondýnku, co se tady jednou před dvaceti lety zastavila a chtěla nám ukázat, jak to ve světě chodí?”
„Jasně, že pamatuju.”
„A vadilo by ti, kdyby byla těhotná?”
Johnny se dlouze zamyslí a nakonec prohlásí: „Ne, myslím, že nevadilo.”
„Tak co kdybychom si sundali ty gumové věcičky?”

„Dobrý den, pane profesore.”
„Dobrý den, vážený pane profesore.”
„Včera po lahodném obědu jsem potkal alternativně mentálně založeného spoluobčana.”
„Ale jak jste to, vážený pane kolego, poznal?”
„Možná tomu lze těžko uvěřit, pane profesore, ale místo Obávám se, že vaše věta není úplně přesná..., říkal Hovno..., pane profesore.”

„Hned na první cestě do Prahy jsem narazil na průvodčího - začátečníka,” vypráví kamarádům z hospody Hrbatý Hrozen Brňák.
„Hele, vole, a jak jsi přišel na to, že je začátečník?”
„Ihned,” chlubí se světaznalý krajan, „měl mi štípnout lístky a místo toho mi štípnul peněženku.”

„Až jednou zemřu,” se zadostiučiněním prohlásil nezvykle štědrý mecenáš, „bude se o mně říkat - zmizel v hlubinách vděčnosti.”

Potkají se dva strejci na návsi a jeden povídá: „Člověče, v tý Praze je to ohromný. Dají ti najíst, nechají tě vyspat a ještě ti zaplatí.”
„Tys tam byl?”
„Ne, ale moje dcera.”

Víte, jaká je nejznámější stavba v Brně?
Výpadovka na Prahu!

Vypráví pražský student kamarádovi o svém zažitém zvyku: „Vždycky, když jedu metrem domů na Černý most, opřu se o protější dveře a pospávám. Má to tu výhodu, že se nemusím bát, že bych zaspal. V Rajské zahradě mě to vždycky probudí...”

Zemědělec vyklápí do půdy mastičku.
Manželka s příbalovým letákem v ruce na něj zděšeně volá: „Ta mast urychluje hojení, ne hnojení!”